Jedinečná úloha lidových kolportérů při šíření informací v pohnutých dnech srpnové okupace. Neúspěšné pokusy vojenské kolportáže okupantů.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 vstoupila na území Československé socialistické republiky (ČSSR) vojska pěti sousedních prosovětsky orientovaných zemí. V čele s vojsky Sovětského svazu (SSSR) se jednalo o vojenské síly Maďarské lidové republiky (MLR), Německé demokratické republiky (NDR), Polské lidové republiky (PLR) a Bulharské lidové republiky (BLR). Účelem jejich vojenské intervence bylo zablokovat dosavadní reformně liberální vývoj v domácí politice.
Během prvního týdne okupace (21–27. srpna) okupační armády obsadily všechny důležité politické úřady, dostaly pod kontrolu rozhlas, televizi, tisková střediska a další redakce. Na některých místech byla paralyzována pravidelná veřejná hromadná doprava a zásobování potravinami.
Za této situace se kolportáž zvláštních vydání různých novin a letáků stala velmi rychle – byť jen na krátkou dobu prvních dnů okupace – přirozenou formou hromadného šíření informací. Zatímco masmédia se dostala pod kontrolu okupačních armád, někteří jednotlivci a rozličná uskupení průběžně publikovaly výzvy a oznámení k probíhajícím událostem. Některé texty byly tištěny v zatím nezabraných knihtiskárnách, jiné pokoutně na cyklostylech.
K samotnému šíření protiokupantských tiskovin bylo ve velké míře využíváno jednak nejrůznějších veřejných ploch, kde byly tyto texty vylepovány. V nemalé míře se však na šíření podílelo i mnoho kolportérů, jimiž se ve velké míře zcela živelně stali srdnatí mladí lidé.
K zajímavostem prvních okupačních dnů bezpochyby patří i fakt, že se o kolportáž tiskovin pokoušely i okupační armády. Šlo pochopitelně o texty zcela opačného charakteru, v nichž armády Varšavské smlouvy špatným slohem plným gramatických chyb ospravedlňoval svou invazi. Sovětská letadla shazovala do pražských ulic letáky takové letáky patrně již v první den okupace. Později bylo obdobnou formou rozšiřováno shodně laděné Provoláním Pěti armád.
Následující výběrový soubor reprodukuje některé dobové texty reflektující události na území hlavního města Prahy. Chválí obětavé kolportéry protiokupantských tiskovin, posměšně se naopak vyjadřují ke kolportážním pokusům okupačních armád.
PRAHA, pátek 23. srpna 1968 – Čtvrtý den okupace
Tramvaje ve středu města stále nejezdí, zato motorová vozidla křižuji už všemi směry. Ulice jsou plné lidí. Všichni mají na šatech trikolory. Auta jsou polepená nápisy: Vraťte nám Dubčeka. Na budovách visi portréty presidenta republiky a prvního tajemníka strany. Před chvíli hlásil legální vysilač MV KSČ, aby byla zadržena vozidla značek AE 4001 a ABA 7119, která jedou zatýkat naše představitele. Tato rukou psaná a dokonce už i cyklostylovaná výzva je na každém domě, který míjím. Plakáty s výzvou mají chlapci připíchnuty na zádech. Na náměstí Republiky stojí stále sovětské tanky. Jejich hlavně míří k mostu. Se sovětskými vojáky už nikdo nediskutuje. Lidé je přecházejí nevšímavě. Zato všude velkými písmeny azbukou stojí: Idite damoj! Něstrelajte nás!
[…]
Před žádným potravinářským obchodem jsem neviděla frontu. Fronty stojí jen v parčíku u Dětského domu. Tisíce lidí se podepisují do archů. Žádají vyhlášeni neutrality ČSSR.
Z aut rozhazují zvláštní vydání novin, provoláni nového UV KSČ, seznamy jeho členů. Desítky ochotných a dobrovolných kolpoltérů [sic] sbírají balíky a rozdávají noviny a letáky chodcům.
Nevím, kdo organizuje mládež, ale její pohotovost a obětavost je bezpříkladná. Dopoledne začínají vyvěšovat a malovat různé výzvy: Od 12 do 13 hod. vykliďte ulice. Praha bude mrtvým městem. Vyhlašujeme hodinovou generální stávku.
Na Václavském náměstí je plno diskusních hloučků. Debatují ukázněně. Ani tady si nikdo nevšímá sovětských vojáků. Jen k tankům přichází několik mládenců a lepí na ně plakáty: Jdete domů! Vraťte nám Dubčeka! Mladičký voják sedící na tanku volá na důstojníka. Ten strhává s tanku plakáty a unaveně krčí rameny. Zdalipak čiti okupanti hanbu? Patrně ano, jejich oči těkají, snaží se vyhýbat tvářím kolemjdoucích.
Blíži se dvanáctá hodina. Václavské náměstí se pomalu vyprazdňuje. Lidé nepotřebují rozkazy, tato kázeň je uvědomělá. […]
(Politika z 24. 8. 1968)
V dopoledních hodinách vyjádřil Svaz českých novinářů toto stanovisko: Dne 23. srpna se v Praze sešlo předsednictvo Svazu českých novinářů, rozšířené o představitele deníků, se zástupci koordinačního výboru tvůrčích svazů a přijalo toto usneseni:
Znovu vyslovujeme plnou podporu Svobodovi, Dubčekovi, Černíkovi i Krieglovi. Stavíme se jednoznačně za nový ústřední výbor, řádně zvolený na XIV. mimořádném sjezdu. Tento ústřední výbor chápeme jako jediný oprávněný vedoucí orgán strany. Jiné takzvané orgány nemají právo nikoho zastupovat; jsou to orgány nejen bez pravomoci, ale také beze cti. Jsou to orgány zrádců.
Dále jsme projednali podmínky pro vydání svobodných novin a informací. Apelujeme na všechny novináře, aby poskytovali největší možnou podporu svobodnému tisku. Znovu vám připomínáme, že jakákoli služba v televizi, rozhlasu a tisku, jež umožňuje zprávy cenzurované, nařízené nebo přímo koncipované kolaboranty, znamená zradu. Kdo takto zradí, i kdyby své úmysly jakkoli před sebou a lidem chtěl vysvětlit, bude okamžité všemi prostředky oznámen a přestává být členem Svazu českých novinářů.
Děkujeme všem, kteří s nesmírnou obětavostí a pochopením umožňují, aby noviny vycházely, rozhlas mluvil, náhradní televizní vysílání pokračovalo. Děkujeme pracovníkům spojů, rozhlasu a televize, děkujeme zaměstnancům tiskáren a PNS, děkujeme dobrovolným kolportérům. Věříme, že i nadále v této vlastenecké činností vytrvají.
(Rudé právo z 24. 8. 1968)
Už ve čtvrtek k večeru jsme viděli mnohé názvy ulic zabílené vápnem, stejně tak i směrovky s ukazateli měst. V pátek po poledni se lavinovitě Prahou rozšiřují letáky, aby lidé snímali tabulky s nápisy ulic, neboje alespoň zabílili. Stejně tak i názvy důležitých úřadů a závodů. Reakce je blesková. Pražské ulice se stávají bezejmenné!
(Práce z 23. 8. 1968)