Reportér F. Němeček popisuje ve svém článku z roku 1935 dynamiku každodenní práce pražského kamelota, vzrušení čtenářů z bulvárních zpráv i způsob, jakým byly některé reportáže obsahově přibarvovány, aby se noviny lépe prodávaly. Kamelot byl převodovou pákou bulvárního života – kolečkem mezi novinami a čtenáři lačnícími po společenském, politickém a sportovním zpravodajství. Sám však žil skromným životem distribučního dělníka.
„Zvláštní vydání právě vyšlo, zvláštní vydání, nová bestiální vražda na Vinohradech!“ Udýchaný člověk běží ulici, v náručí svou stovku Expresů, A-Zetů či jiných listů. Zvědavě popadnete výtisk, dvacet, třicet a, jste-li štědří, i padesát haléřů se přestěhuje z vaší kapsy do kapsy kamelotovy. Váš dodavatel sensací a vzrušení, kterého jste si při tomto obchodu kale nepovšimli, běží dál. A jeho volání „zvláštní vydání, bestiální vražda — — —“ už ani nevnímáte. Hledáte v listě svou dávku vzrušeni.
Co je sensací pro vás, je dobrým obchodem pro kamelota. A tak existují mezi námi lidé, mimochodem docela hodní lidé, kteří nemají nijakých zločineckých ani perversních sklonů, a přece si vskrytu své duše přejí, aby se stala nová bestiální vražda, aby byla vypovězena válka, aby vypukla — ovšem u sousedů — revoluce, aby zemřel nějaký velikán, aby byl spáchán atentát, aby, aby, aby se vůbec na světě děly hrozné věci. Jistě byste se divil, vážený pane v lesklé limousině s roztomilou společností, že někdo, koho vůbec neznáte, koho jste nikdy neviděl a komu jste ve svém životě dokonce nikdy neublížil, si přeje, aby vás na přejezdu trati zachytila lokomotiva a nadělala z vás, z vaší milé společnosti, ze šoféra v livreji a krásného amerického vozu krvavé cáry. Tím spíše si to přeje, čím je vyšší a znamenitější vaše společenské postavení. Kdo si to přeje? Kamelot.
Nepohoršujte se, prosím, aspoň ne příliš, bylo by to stejné, jako byste se rozhořčili na ctihodného živnostníka, jímž je majitel pohřebního ústavu, že si přeje dobré obchody, nebo na majitele konfekce, který chce dělat obrat. V dnešní zkomercionalisované době je to jen přirozený důsledek nepsaného zákona, jemuž jsme všichni podrobeni: Prodávej! Je jedno, zda zboží, práci, či sebe, ale prodávej a vydělávej!
Kamelotův obchod je závislý na tom, jaká sensace v listě je, nebo zdali tam vůbec nějaká je. Sensační zpráva je jeho šlágrem. Když má šlágr, znamená to o několik korun větší výdělek. Redakce to dobře vědí a proto, aby zlepšily kamelotům i sobě výdělek, nafouknou občas bezvýznamnou zprávu, nemají-li co lepšího.
Vezmu vás s sebou na dvůr novinářského podniku. Máme hodinu času před vydáním listu. Na dvoře stojí hloučky kamelotů. Do dvora vedou sklepní okna tiskárny. Shýbnete-li se, uvidíte rotačky. Stojí zatím tiše, jen elektromotory jednotvárně bzučí. Kamelotů přibývá. Je jich již padesát, sto, i víc. Několik se jich seskupilo kolem plechového sudu od oleje. Na sud rozprostřeli staré číslo novin a hrají v karty. Z podzemí tiskárny ozval se kovový řev. Rotačka promluvila. Do kamelotů jako když uhodí. Někteří se zvědavě shýbají a nahlížejí oknem do tiskárny. Pod oknem je stůl, na který strojmistr položí čerstvé číslo. Kontroluje, jak válce roztírají barvu nebo neposazuje-li stroj stránku výše či níže. Z té vzdálenosti nedají se přečíst titulky, ale podle jejich velikosti dá se usoudit, je-li v listě sensace či ne.
„Kluci, dnes je tam šlágr, titulek přes celou stránku!“ informuje kolegy skloněný kamelot s hlavou až v okénku. Podle velikosti titulní řádky, podle sensačnosti „šlágru“ zařizují se pak objednávky, o 20, 50 či 100 výtisků více. Každá událost odráží se ve zvýšeném prodeji novin. Tragédie v Marseille znamenala až desetinásobné zvýšení odběru. Stejně tomu bylo za revoluce v Rakousku. Za to Venizelova revoluce [v Řecku roku 1905] nebyla šlágrem v pravém slova smyslu. Sotva o 10, 20 exemplářů se prodalo nad normál. Čím je revoluce od nás dál, tím je o ni menší zájem. Atentát, při němž těžce zraněná oběť zemře až druhého dne a pachatel je dopaden teprve třetího dne, je z hlediska kamelotů největší událostí. Znamená řadu „šlágrů“ a několik zvláštních vydání.
Kdyby smrt řídila své zásahy podle přání kamelotů, umírali by velcí mužové pouze v sobotu odpoledne. Kameloti by měli „šlágr“ v nedělních novinách, na kterých se vydělává až 35 haléřů na kuse.
Velká událost, která přijde pouze do večerníků a není dost závažná pro zvláštní vydání, je pro kameloty poměrnou ztrátou. Znamená sice zvýšený prodej, ale pouze slabých. 5, 8 haléřů na čísle. Přijde-li však do večerních vydání, jako A-Zetu nebo Pražského listu, je to lepší. Kameloti mohou si přirazit večerních 10 haléřů na čísle. Sportovní podniky jsou také vzpruhou obchodu kamelotů. I k nim mají svůj originální poměr. Ani nejzarytější fandové neočekávají toužebně ji zprávu o vítězství našich teamů než kameloti. Vyhraje-li významný zahraniční zápas Sparta nebo Slavie, rozeberou fandové zvláštní vydání za chvíli. „Kdyby tak Sparta porazila Juventus 6–0, prodám za hodinu nejmíň stovku“! říká můj známý s povzdechem. Hůř to provedli kamelotům Židenice. Porážka 6–1 v Budapešti od Ferencváros byla pro kameloty stejným debaklem jako pro Židenice. „Lítal jsem se stovkou od večera a v jednu hodinu v noci jsem měl ještě 12 kusů. Tak mizernej kšeft už dávno nebyl.“
A tak můžeme posoudit důležitost událostí nebo velikost zločinu podle obratu, jehož kameloti dosáhli. Katastrofa na Poříčí, Stříbrného proces, atentát v Marseilli, Československo–Itálie o mistrovství světa, smrt státníka Švehly, revoluce v Rakousku jsou v očích kamelotů spojeny rovnítkem. Znamenají pro ně remuneraci k jejich desetikoruně, kterou si průměrně denně vydělají.
Zdroj: Světozor, 1935