„Přikázal nám Bůh kázati a svědčiti“. V tom zajisté spočívá zákon kazatelů a všech kněží, nikoho nevyjímaje,“, říká Jan Hus. Příloha k eseji Jan Hus a veřejná evangelizace. Příloha k článku Jan Hus a veřejná evangelizace.
Z kázání v pondělí po Letnicích 1. června 1411
Skutkové apoštolští 10, 34, 42–48: V oněch dnech tedy Petr, otevřev ústa, řekl: „Muži bratří a otcové, přikázal nám kázati lidu a svědčiti“.
„Přikázal nám Bůh kázati a svědčiti“. V tom zajisté spočívá zákon kazatelů a všech kněží, nikoho nevyjímaje, neboť jinak nemají jiného přikázání než lid obecný, toliko aby kázali slovo Boží. Když však apoštolově plnili tuto povinnost, tu nejvyšší knězi, jako Kaifáš, Annáš, [papežové] Jan [XXIII.] a Alexander [V.] jim bránili kázati. Leč apoštolově prohlásili: „Suďte sami, zda je dovoleno poslouchati více vás než Boha?“ Když pak byli uvězněni a bičováni, nedbali toho, nýbrž vytrvale kázali a radostně šli před tvář celého shromáždění, neboť byli uznáni hodnými trpěti potupu pro jméno Ježíšovo. Tak i nyní, jestliže kdo brání kázati slovo Boží, nechť jen hlasatelé jeho statečně a vytrvale pokračují, neboť více než oněch sluší poslouchati Boha. A nechť zvěstují, že Pán, jenž sám může nás spasiti a opět zase na věky zavrhnouti, „rozkázal nám kázati“. Kázání je tudíž vedle zachovávání desatera přikázání přední úkon duchovního.
Důvodem je tu příklad Krista a všech apoštolů a přikázání jeho. Příklad Kristův: 33 let a skoro třináct týdnů od svého narození odstoupil smrt kříže. A kolikrát obětoval? Vpravdě jen jedenkrát, ve čtvrtek před Velikou nocí, když řekl apoštolům, podávaje jim své tělo […] Nevyzýval je ke každodennímu přijímání, nýbrž aby to činili na jeho památku. A podobně všechno úsilí apoštolů směřovalo k vytrvalému kázání. Kristus přikazuje, abychom my knězi kázali, jakož praví u apoštola Matouše, jehož následovníky chceme býti, v posledním verši: „Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám“.
Hle, proč má kazatel kázati: předně, jednoduše pro Boha, za druhé pro vlastní blaho, za třetí pro blaho lidu […] Kdo tedy nyní káže, ať již jakýmkoli způsobem, pravdu a statečně ji hájí, získá od Boha více milosti než ti, kdo mluvili rozmanitými jazyky. Co by prospělo člověku, kdyby mluvil rozmanitými jazyky lidskými a andělskými a lásky by neměl? Nic mu to neprospěje, jak se praví v 1. Kor. 13, 1
Chceš-li již rozmanitými jazyky mluviti, mluv takto: raď panně, aby si zachovala panenství, vdově, aby si zachovala vdovství, manželce, aby udržela manželství, a zatvrzelému hříšníku, aby ustal od své špatnosti. Důstojně pak a vděčně můžeš mluviti k Bohu rozmanitými jazyky, ať mluvíš Česky, německy nebo latinsky […]
Zdroj: M. Jan Hus. Betlemské poselství. Svazek první. Jan Laichter, Praha 1947.